CZ: Satén

autor článku: Bellis

Satén je velmi lákavá a líbivá forma srsti. Nejedná se o barvu ani o plemeno, nýbrž o jinou strukturu. Každý chlup je po celé své délce ze strany dutý, a tak více odráží světlo a vytváří dojem 1většího lesku. Nejde tedy o lesk přirozený - vlivem dobré stravy a kondice morčete, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Tato struktura se může vyskytovat u všech plemen i barev. Hlavně u krátkosrstých morčat je lesk hodně znatelný. U dlouhosrstých se objevuje hlavně na čumáčku a na nožkách, tam kde je srst kratší. Satén také dodává barvě o něco tmavší odstín.

Satén se dědí recesivně, to znamená, že pokud spojíme saténa s morčetem s normální srstí, získáme morčata se SG = satén gen. V rodokmenech se SG uvádí jako zkratka za plemenem. Jestliže pak morčata se SG spojíme opět se saténem máme vysokou šanci saténových miminek. Pro lepší přehled celou myšlenku zapíšu do tabulky:

Jak ste si možná všimli, v poslední řádce zmiňuji spojení dvou saténů. Takové křížení se ale zásadně nedoporučuje. Je vysoké riziko narození slabých až neduživých mláďat. Někteří mi mohou teď 2namítnout, že taková spojení už na některých stránkách zahlédli. Je tomu tak a většina seriozních chovatelů nad tím jen nevěřícně kroutí hlavou. Ano, někteří to opravdu risknou a narodí se jim zdravá mláďata. Ovšem je to hop nebo trop. Dociluje se tím pouze menších, drobnějších a slabších jedinců.

Saténi mají totiž tendeci mít méně kompaktní stavbu těla, být celkově menší a mít menší hmotnost, než morčata s normální srstí. Rozhodně se tomu dá v chovu předcházet častějším křížením s mohutnými silnými jedinci a tak "menší postavu" postupně eliminovat.

Osteodystrofie

O této nemoci už byl napsán nejeden řádek. Pamatuju si na dobu, kdy se o této nemoci chovatelé dozvěděli prvně a vznikla tak trochu panika. I mě samotné, jako majitelce Buckyho - saténového šeltiáka - bylo doporučeno ihned provést rentgen a zvážit případné uspání. Zkrátka poplach. Nic ale 3nebylo tak horké, jak to vypadalo. Žádný RTG jsme nedělali a kdyby ano, bylo by to úplně zbytečné. Dnes už o této nemoci víme přeci jen něco více.

Osteodystrofie je metabolické onemocnění. Dochází při ní k poruše vstřebávání vápníku z těla do kostí a to vede k jejich odvápnění. Kosti jsou pak tvořeny vazivovými tkáněmi, které jsou nestabilní a slabé. 

Příznaky se objevují zpravidla do věku 1 roku a půl. Existují výjimky, ale pokud máte doma dvouletého satéňáka bez jakýchkoliv příznaků, už se není moc čeho bát.

Mezi příznaky patří: vratká chůze ulevující zadním nohám - skákání jako králíček, uhýbání zadním nohou, horší příjem potravy - slábnutí čelistí i zubů (morče by chtělo žrát ale příjde k potravě a špatně se mu strava uchopuje a žvýká - pozor, někdy se může jednat "pouze" o problém se zuby a ne o osteodystrofii), posedávání v rohu, naježenost, špatný stav srsti, celkové strádání, horší stolice a bolesti.

Tato nemoc je neléčitelná. Pokud se na ni příjde a je ve stadiu bolestivosti, je doporučeno morčátko uspat.

Jak ale přijít na to, že jde opravdu o tuto nemoc? Řešení je jediné a tím je rentgen. Zpravidla se provádí RTG lebky a nohou, kde je ztráta vápníku nejvíce vidět. Pokud však morčátko nemá žádné příznaky, rozhodně žádný RTG nedělejte. I kdyby si s sebou morčátko tuto nemoc neslo, na rentgenu se objeví až při příznacích a "propuknutí" nemoci. Dříve ne.

Na závěr jak se tato nemoc dědí. O přenosu vzduchem nebo dotekem nemůže být řeč. Je to čistě genetická záležitost. Saténi tuto nemoc mohou přenést i na své potomky se SG. Pak se takové morče 4stane "nositelem" a může (ale nemusí) to přenášet dále. Pokud se taková nemoc někde projeví, je povinností chovatele informovat všechny, kdo vlastní jeho potomky nebo varovat i místo, odkud morče pořídil.

Saténi u nás

Možná jsem teď všechny, ač nerada, vylekala. Ale nadměrné obavy nejsou na místě. Je to nemoc jako "každá jiná". I normální morčátko s normální strukturou srsti může odejít kdykoli na cokoliv jiného. Nemocím se bohužel vyhýbá těžko :(

My jsme se s touto nemocí setkali - pravděpodobně - jednou, a to s Persikem Aurora. Ztrácel se nám doslova před očima. Rentgen jsme sice neudělali, ale příznaky se naprosto shodovaly. Nakonec jsme museli Persika bohužel utratit. Chovatelku jsme informovali a dozvěděli jsme se, že měla se satény vždy potíže. Nemáme ale jistotu, že se jednalo zrovna o tuto nemoc, takže kdo ví. Potomci nemají problém.

Dnes (listopad 2009) máme satény tři, Iberise, Jimmyho a Wanilku. Všichni jsou statní a pořádní cvaldové :-) Klukům už je kolem dva a půl let, jsou celý život mohutní s váhou přes 1100g. Mají mnoho potomků a vesele plodí dál :-)

Tak bych na závěr chtěla napsat, že není důvod se bát a satény kvůli osteodystrofii nechovat. To by byla veliká škoda :-)