Toho rána jsem nemohl dospat. Tutuša nás pěkně napínala, přeci jenom přibrala přibližně 400 gramů a porod byl na spadnutí. Přibližně v půl osmé mě vzbudilo podivné pískání a kvíkání. Urychleně vstávám, nahlížím do bedny k Tutuše a co nevidím, pod Tutušou plno červených pilin a 4 malá morčátka. Muselo být těsně po porodu, jelikož byli všichni jěšte úplně mokří. Tutuša si k porodu vybrala samozřejmě nejšpinavější kout bedny, takže urychleně přendávám na čistější místo. U toho kontroluju barvu očí, plemeno, zbarvení a pohlaví. Konečné skóre je následující: 3 červenoocí a jeden tmavooký z toho tři saténi, dále rozeznávám tři šeltie a jednoho coroneta. Určit pohlaví je pro mě ještě oříšek a tak to nechávám na později. Nakonec to jsou tři holky a jeden kluk, což potvrzuje příští den i Marťa. Ale aby to všechno nešlo tak hladce, jedna holčička už od začátku nejevila žádnou vůli se postavit. Stále jen ležela na boku, nedokázala vůbec vstát. Zkoušeli sme jí nabízet Borisovku, ale nechtěla. Druhý den bohužel zemřela.

Jako první začala chodit Haida, krásná červenooká šeltie. Po pár hodinách od porodu již běhala za Tutušou. Zbylí dva saténci se ne a ne postavit na vlastní nohy, při sebemenší snaze o pohyb se rozklepali jako ratlíci. Druhý den už všichni vesele běhají a okukují okolí. Sice si na nohou nejsou stále tolik jistí, jako jejich ségra nesaténka, ale pokrok je značný. O potravu mají také zájem. Doufejme, že budou mít dlouhý a spokojený morčecí život :-) (H)