Jimmy je krásný bílý rubínooký saténový šeltiák :-). Je to pěkný lotřisko, který chvilku nepostojí. A když chvilku postojí, tak jen za pořádné podrbání. Jimmy je dokrmovaný klučina (jako malý nechtěl pít od maminy, až po třetím týdnu se to "naučil", ale to už Corry kojit téměř přestala), takže s váhou je za sourozenci trochu pozadu. Ale roste jedna radost, tak to určitě brzy dožene :-)

Jednoho krásného dne jsme se s bráchama rozhodli, že se kouknem na ten svět zvenku. Řeknu Vám, dali jsme mamče dost zabrat, navíc bráchy i mně musela majitelka pomáhat vybalit. Mamča z toho všeho byla trošku v šoku, byla unavená, ale hlavně že to zvládla. To víte, tři pořádní kluci dají zabrat. Já jsem přišel  na řadu jako poslední. Byl jsem z toho všeho trochu vyjukanej, ale to bráchové taky. Po pár hodinách začali kluci po mamku lízt a dělat cosi, co jsem nechápal. Pít mlíčko. Snažili se mě to naučit, ale opravdu jsem nerozuměl, co dělat. Bráchové se vždycky schovali pod mámu a pili. Já se schoval pod mámu a ožužlával jí chlupy, nebo se pod ní jen uvelebil. Všichni ze mně byli tak trochu nešťastný, já byl tak hladovej, snažil  jsem se jíst všechno co bylo v okolí, ale zoubky mě ještě moc neposlouchali. Taková strava mi zdaleka nestačila a chvílema jsem se úplně třásl. Hlad je hlad. No a tak si mě vždycky někdo vzal a dal mi cosi, čemu říkali stříkačka. Bylo to takový malý a teklo z toho něco dobrýho. Poprvý jsem to teda odmítal, že já tohle jako nejím, mě chutná jen tuhá strava. Ale pak už jsem si dal říct. No a nakonec mi to tak zachutnalo, že jsem pořád pil (nepustil jsem stříkačku z pusy), a čím jsem byl větší, tím jsem toho vypil víc. Prvně každý dvě hodiny, pak každý tři a tak dále. Bylo to výborný. No a po třech týdnech jsem nakonec kouknul, co že si to dávaj kluci. No né, a jaký to mají dobrý! Nikdo už nevěřil, že se to naučím. Říkaj, že mi to nějak všechno došlo až pozdě :-). Pak jsem chtěl od mámy cucat furt, ale ona už pak nechtěla. Ale i tak, aspoň jsem se to nakonec naučil. Já nic nevzdávám, jsem bojovník :-)

Bohužel nás 11. 5. v pátek Jimmy ve věku 5 let a dvou měsíců opustil :( Byl už delší dobu v horší kondici, již před rokem si prodělal stav, ze kterého jsme už skoro ani nedoufali, že se dostane. On však nic nevzdával. Nakonec jen usnul, bez jiných příznaků nemoci. Jedl, byl akční, bez problémů. Byl to velký bojovník s chutí do života, náš prvně uměle odchovaný morčák, veselé a vděčné povahy. Bude nám moc chybět ...