Ten pocit, když přijdete domů, zkontrolujete morčáky a v jedné ubikaci narazíte na jedno morče navíc! Tak přesně tenhle pocit mi ve čtvrtek přichystala Zita. Naprosto jsem neočekávala její porod, bříško sice měla, ale nijak zvlášť velké, tak jsem tomu dávala ještě nějaký čas. Taky proto ještě stále bydlela s Marvinem. Ihned jsem je pak oddělila, tak doufám, že se hned nesnažil. Zita je naštěstí v dobré kondici a má můj velký obdiv, že tak bravurně zvládla takového obříka. Už od pohledu bylo jasné, že tohle mimčo nebude žádný drobeček, a taky že ne. Na váze se objevilo úctyhodných 137 g. Prakticky je stejně velký, ne-li větší než již týden starý vrh od Nelly. Zita to ale naštěstí zvládla dobře, nikde žádné stopy po krvi ani placentě, Willík celý očištěný a suchý. Radost pohledět. Neméně mě také potěšilo, že se nám tak urodil další krásný dalmatinek. Jedinou vadou na kráse je mu chybějící lysinka. Mimo ní je ale celá maminka, tmavé nožky, tmavá hlava a potenciál na krásnou kresbu. Hned ten den už jsem ho viděla, jak od maminy pije, takže paráda :) Snad mu to tak i vydrží a bude z něho krásný statný morčák :)