Připuštění 21. 4. 2008 - za zapůjčení Sebastiana moc děkujeme panu Fenclovi

Všechna miminka nás nakonec všechna opustila :-(( Dokrmovali jsme a zpočátku vše vypadalo, že by to mohli zvládnout. Bohužel se pak první dalmatinek začínal horšit a poté i další dvě miminka za ním. Nejspíš to způsobila velmi nízká porodní váha (kolem 40g), miminka tedy mohla být ještě nehotová, nebo velmi slabá... Těžko říct :(

1. července jsem přišla domů z brigády a co nevidím. Jak se v bedně u Máši a Belly choulí malý černoušek. Přijdu blíž a vidím další tři miminka. Bohužel ve mě hned vytrnulo, když sem zahlédla malého dalmatinka, jak leží na boku, celý mokrý, neosušený, s dlouhou u1pupeční šňůrou. Další dva měla Máša pod sebou. Tak sem malého dalmatinka osušila a vrátila mamině. Miminka však byla kriticky malinká, nechodila, a vypadali velmi slaboučcí. Ještě ten den jsem musela odjet, a tak se o ně musela postarat mamina. Druhý den jsem však dostala zprávu, že začala rodit i Bella, bohužel však obě miminka mrtvá. Když jsem druhý den přijela, čekalo na mě další nemilé překvapení. Dva černoušci leželi na boku. Jeden mrtvý, druhý v posledních silách. Dalmatinci se třásli a tak tak drželi na nožkách. Nabízela se jediná možnost. Dokrmování. A tak jsme přichystali kašičku a už to jelo. K mé radosti si mrňousové brali dobrovolně. Ačkoliv zezačátku tak čtvrt jednomililitrové stříkačky, na jejich malá tělíčka to bylo až až. U černého jsem téměř ztrácela naději. Ležel už jen na boku, a když dokázal vstát, stáčel se k jedné straně a padal. Jaké bylo překvapení když i on uvítal stříkačku s otevřenou pusinkou. Další den se situace rázem změnila. Dokrmování více než prospělo, mimča ožila a dokonce i černoušek začal vstávat a chodit. Od maminky si však dlouho brát nechtěli. Čtvrtý den to vypadá velmi nadějně. Žádné z miminek se už netřese a dokonce začínají pít od maminek. Bydlí totiž i společně s tetou Bellou, která se o ně též občas stará a dokonce jim nechává napít. Doufáme, že i nadále bude mít příběh pozitivní průběh.