U Chiary nebyla březost dlouho znát. A tak když jsem jednou přijela za Pavlínou, kam se dočasně přestěhovala za Uragánem, bylo velké překvapení, že už je v bříšku cítit pohyb. Odhadovala jsem jedno miminko, což se vyplnilo :-) A tak jsem si Chiaru vzala zpátky domů a očekávali jsme. Předvánoční období uteklo neuvěřitelně rychle. Trochu jsem doufala, že by nám Ježíšek mohl nadělit i jedno sněhové miminko. Ovšem Chiara si dávala stále načas a tak nás čekal jeden krásný dáreček hned po ránu. Vzbudila jsem se před sedmou hodinou a šla na obhlídku, kdyby náhodou. Stále nic, tak jsem ulehla zpět do postele a chystala se zabrat. Ovšem, v tom uslyším to velmi známé pokviknutí. Přeci jen rodí! Hned jsem rozsvítila a začala potichu sledovat. Skoro půl hodiny měla jemné stahy, jen u málokterého pokvikla. Stále se stáčela a hledala, jestli už náhodou není venku. Byla to dlouhá doba a pro mě docela nervy. Šla jsem tedy, Chiaru pohladila a mákla na bříško. Miminko už bylo hodně nízko, a tak jsem opět ustoupila do ústraní a čekala dál. Konečně! Dvě větší kviknutí a prcek je na světě! Pro mě to byla neuvěřitelná úleva. V hlavě se mi vyrojily snad všechny možné tragické scénáře a tak mi opravdu spadl kámen ze srdce. Vlastně porod proběhl zcela bez potíží, krve bylo jen malinko, miminko vyklouzlo jako nic. Jen to trvalo trochu déle a po všech těch zkušenostech už se člověk bojí. Chiara mimčo důkladně očistila a zahřívala. Pak proběhla zběžná prohlídka. Chiara hold tyhle červenooké šeltijky umí :-) Už chvilku po narození popocházela a po pár hodinách už utíká přes celou ubikaci. Máme z ní moc radost, vypadá zdravě a akčně (ťuk ťuk).