Znáte to. Každým okamžikem čekáte, že samička porodí, a ona furt ne a ne. V noci se samy vzbudíte, jen abyste se šli podívat, co kdyby náhodou. První, kam se jdete podívat, když přijdete domů, je ubikace s očekávající maminou. Sledujete, jak se mamina otevírá, jak je na tom s váhou a zda se miminka dostatečně ozývají. Tak dobrá, možná to ne všichni znají, ale kdo zažil, tak pochopí :) Prožíváme to s každou samičkou a ani Ischi nebyla výjimka. Poslední týden jsme si jen říkali, že „už to musí každou chvílí být!“.A těšně před Mikulášem jsme se konečně dočkali :) V noci z 4.12.2012 na 5.12.2012 na svět vykoukly dvě kouzelné slečny. Na miminka jsme přišli kolem půl páté ráno, avšak mimča byla tak čistá, suchá, rošťácky tam běhala, nikde stopa po porodu, takže usuzujeme, že se narodili ještě před půlnocí. Bohužel jedno miminko při narození zemřelo. Přišli jsme až k hotovému, takže už se nedalo nic dělat. Bylo větší než sourozenci a bílé. Nejspíš šlo na řadu první a z důvodu velikosti se zadusilo. Je nám ho moc líto. Aspoň že holčičky to zvládly a doslova mě šokovaly svou akční povahou. Čerstvě narozené, a oni už se nedaly skoro chytit :) Natož pak vyfotit. Vždyť toho musí tolik prozkoumat. Ischi to zvládla bez problémů a celou březostí a teď i mateřstvím proplouvá s veselou zvídavostí, tak jak jsme u ní zvyklí :)