Zet alias Zeťák byl láskou na první pohled. Poprvé jsem ho spatřila v albu na facebooku chovatelské stanice Nickola a úplně mě okouzlil. Když jsem pak zjistila, že jeho dědeček je Golden Bellis (po Sonym a Vayle) věděla jsem, že prostě musí být náš :). I přes svůj nedostatek - málo bílé, je prostě dokonalý. Má krásnou lysinku kterou mě hrozně připomíná Kawa (nejednou ho tak i omylem pojmenovávám). Je to sice takové ztřeštitrdlo, ale hodné ztřeštitrdlo :)

To jsem si takhle pěkně pocestoval vlakem a říkal jsem si, kam se to asi dostanu. Tušil jsem, že se budu muset vydat do světa, až vyrostu. Ale uteklo to nějak hrozně rychle a bylo to tady. Ale jsem přece velkej kluk, takže se nebojím ničeho nic. No, teda, trochu sem se bál. Vlastně sem se trošku dost bál, hlavně těch nových lidí, ke kterým jsem přišel. Přece jen musí být morče ostražité, když se dějou takový změny. Pak mě ale uplatili zeleninkou, a to já můžu. A tak sem se uplatit nechal a řekl si, že jim dám šanci. Zatím to nevypadá tak špatně, tak ukáže čas. Pořád mi slibují nějakou nevěstu, ale zatím kde nic, tu nic. Že by mě jen tak natahovali? No to ne, to by mě naštvali. Ale říkají to dost vážně, tak snad by mi neslibovali nic, co by nesplnili. Zatím totiž bydlím sám a občas je to trošku nuda. I když takové vyvalováníčko v seně, pohoda, klídek, to si nechám líbit.

V listopadu 2017 nás bohužel Zetien opustil :-( Delší dobu se potýkal s hubnutím, na které nic nezabíralo. Chvíli se stabilizoval, ale nakonec se stejně nedalo už nic dělat. Je nám to velmi líto, doufali jsme, že se stane tatínkem mnoha dětí. Bohužel tomu tak osud nechtěl. Zeťák byl velký bojovník a je ho opravdu veliká škoda :(