Wyatt byl pro nás jeden velký otazník. Původně jsme se rozhodovali mezi ním a Pooh Bearem. Nakonec jsem se poradila s chovatelem, kterého samečka by mi spíše doporučil.Ten pak přišel s nabídkou, která se zkrátka neodmítá. Wyatta jsme získali darem do nového začátku chovu dalmošů u nás :) A musím uznat, že bych hodně litovala nemít ho doma :) Hodně rychle si mě získal svou bezprostřední povahou.

Říkají o mě, že jsem veselá kopa. A musím uznat, že nač mít špatnou náladu? No, asi tak. Už dlouho se u nás plánovalo něco velkého a tak sem byl celý rozrušený, jestli se mě to také bude týkat. Když to pak přišlo a začali několik morčátek balit a dávat do přepravek, byl sem už opravdu napnutý. A byl sem vybrán! To jsem ještě netušil, že mě čeká dloouhatánská cesta kamsi daleko až do jiné země. Po celou dobu sem ale slyšel přítomnost dalších morčátek a dostával přísun jídla. A to mě, i když nevím na čem jsem, jídlo nikdy nezklame. A hlavně tam bylo i seno, to já moc rád. Bez toho ani krok. Doopravdy. A pak to přišlo. Šup a šup a najednou sem bydlel. Nevypadá to tu marně, a tak sem se ani neostýchal a pustil se do okurky :)

Podzim 2015 - Wyatt ke konci trpěl zažívacími problémy, špatně trávil a hubnul. Vždy to nějak ustál, dostal se z toho a jelo se dál. Na podzim se však už nedalo nic dělat a jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil. Během pár dnů nás opustil. Wyatt si nás spolu s Poohem asi nejvíc získal hned co se nám dostal do ruky, coby import z Německa. Byl to zkrátka sympaťák na první pohled. Splodil spoustu krásných dětiček, které se v chovu šlechtěných morčáků neztratí.