Dne 19. 2. 2006 k nám přibyl roční sameček merino bílý modrooký Wilém od Grácie, tedy Vilda :-). Přicestoval k nám až z daleké Ostravy z CHS  Tristan. Je to krásný morčák, který se zatím ještě trochu bojí, hlavně když ho chovám (píšu 20. 2.), ale to se určitě časem změní. Hned jak jsme ho po přívozu dali do ubikace, úplně se probral a začal zvesela jíst :-)vilda

Řeknu Vám, to byla jízda. Moc jsem nevěděl, oč se jedná, a tak jsem se zprvu docela bál. Nejprve mě můj bývalý majitel přivezl ke Zdence do Ostravy, od které mě dále vyzvedla Monika a odvezla mě až do Pardubic. Cesta byla dlouhá, ale dalo se to přežít. Pak si mě zase někdo převzal a odnášel. To už jsem byl opravdu zmatenej. No ale jsem chlap, tak se jen tak nedám. Pak jsme zalezli někam, kde bylo teplo, aspoň teda větší, než tam venku. Trošku jsem obhlížel situaci, ale raději jsem zůstal tam kde jsem byl. Pak mě někdo vytáhl, pochoval a přendal do ubikace. To znám! Hned jsem věděl, co mám dělat, jakmile jsem zahlédl jesle plné sena. Hurá do toho. Ani jsem to moc neočmuchal a pustil se do jídla. Pak jsem ale uslyšel zvláštní pobrukování. Netrvalo dlouho a vše jsem zjistil. Mám souseda. Jsme sice rozdělení mřížkou, ale i tak :-). Vypadá jak moje zrcátko, fakticky. Teda ne úplně, každý jsme jiný, ale i tak. Prý se jmenuje Meny :-). Trochu jsme se očmuchali, ale já jsem pak dále věnoval pozornost dlabanci. Druhý den už jsem se vcelku zabydlel a začínám si pomale ale jistě zvykat.

Po pěti letech nás opustil Wilém alias Vilda. Poslední dobou už nejedl tolik jako normálně, ale byl aktivní a čilý. Předevčírem (24. 1. 10) ale přestal jíst skoro úplně a byl smutnější. Vypadal ale, že ho nic nebolí, jakoby usnul.. :´( Bude se nám stýskat, byl nedílnou součástí naší chs, po světě mu běhá spoustu potomků.