Ori se narodila u nás pěkného data 3. 3. 2011 mamince Ischi a tatínkovi Guccimu. Je to takové malé lesklé sluníčko, věčně hravé a čilé. Je moc povedená, a tak doufám, že jí srst vydrží a bude se moci podívat i na nějakou tu výstavu :-) Se svými sourozenci pořát dovádí a roste jedna radost.

To jsem se takhle jednoho dne s bráchama rozhodla, že už mě nebaví jen tak polehávat a maximálně bubnovat v mamčině bříšku. Taky jsme tam přestávali mít místo a to jsme chtěli změnit. Jak to tam venku asi vypadá? Co nás čeká? Představy jsme měli dost divoké. A pak to přišlo. Jeden po druhém jsme vykoukli na svět. Chvíli jsme se jen tak váleli a rozkoukávali. Byl to zvláštní pohled a rozhodně ne takový, jaký jsme si představovali. Ale čím déle jsme byli venku, tím více se nám to tam zalíbilo. A když budu mluvit jen za sebe, zalíbilo se mi tam moc. Hned jsem věděla co a jak. Kde je třeba se najíst, kam je třeba se rozběhnout a koho je třeba povalit. A to hlavní. Držet se mámy jak jen to jde, nejlépe nasednout jí na záda a držet se jí jako klíště. Ale to jen když jsem byla malá, teď už se snažím trochu osamostatnit. Ačkoliv máma je máma. Ta nikdy nezklame. S bráchama je sranda. Začínají mě sice přerůstat, ale jinak jim nic nedaruju. Dokážu se prosadit, a to oni už vědí :-)

Na začátku června 2014 nás opustila po dlouhodobém boji naše úžasná a jediná saténka Ori :( Její odchod byl těžký, i když věříme, že až do posledního dne s námi byla ráda. Delší dobu jí trápily zažívací problémy, spoustu jídla odmítala a naopak na spoustě si s chutí pochutnávala. I přesto její váha v posledních dnech spadla na kritickou výši a i přes věškerou medicínskou podporu svůj boh bohužel prohrála. Už teď nám tu chybí ...