Haya je přesnou kopií tatínka Jimmyho, ať už vzhledově, tak i svojí „raplou“ povahou. Haya je bílá tmavooká saténová šeltijka. Hned po narození, bylo jasný, že musí zůstat doma. Byla to pro mě dlouho očekávaná samička. Zatím bydlí se svojí větší sestřičkou Haidou a skvěle si rozumí.

Už od mala jsem se každý den vážila a chválili mě za každý přibraný gram :-). Komu se tohle poštěstí :-). Je to docela fajn pocit, když vás někdo chválí za to, že přibíráte. A proč to všechno. Od narození jsem nepila od mámy mlíko a tak mě dokrmovali nějakou náhražkou. Nějak jsem zapomněla pít no. To se občas prostě stane. Rostla jsem docela pomale, ale přece jenom. Po nějaké té době jsem si vzpomněla, že máma má mlíko taky, tak jsem to začla zkoušet od ní. No určitě to bylo lepší. Až mě máma měla plný zuby, tak jsem odjela k Páje, kde budu bydlet. Jela se mnou i velká ségra Haida. Jsem moc ráda, že jsem s ní, alespoň si mám s kým hrát. U Páji je to fajn, občas ji vyděsím, ale je to sranda. No nemůžu za to, že se mi nejlíp spí na boku s nataženýma nohama dozadu a otevřenýma očima. Už se mi několikrát stalo, že do mě prostě šťouchla a vzbudila mě. Prý si myslela, že jsem ji umřela. No tohle. Snad si na to zvykne. A jak já zbožňuju, když mě drbe. To se prvně celá protáhnu a pak se začnu převalovat na bok. Prý u toho vypadám srandovně. Občas nevím, jeslti se mi to vlastně líbí, a nebo mě to lechtá. :-). Když nás občas se ségrou oddělí tak to není ono, ale jakmile nás zase dají zpátky, tak běháme a skáčeme. No prostě radost. Ségra na mě občas trochu vyjede. Snad to nebude moc často a budeme spolu moc bydlet furt. :-) (P)

11. 8. 2012 - o dlouhém boji nás ve čtvrtek 2.8. opustila odchovankyně Haya. Už dlouho se nám ztrácela před očima a to doslova. Snažili jsme se ji dávat různé podpůrné prostředky na trávení, vitamíny, probiotika, ale nic nezabíralo. Celou dobu byla velmi akční a i když už moc neměla sílu, vždy si přišla pro jídlo, které pak ale stejně nesnědla. Chvíli to vypadalo, že bude problém v zubech, ale ani to se nepotvrdilo. Haya nám moc chybí. Byla to opravdu osobnost. Už jako malá nejedla od mámy a tak byla odchována na stříkačce, o to víc byla zvyklá na lidi. Její styl drbání, kdy se rozvalila jako žádný jiný morče a nebo její spánek s otevřenýma očima, byl neodolatelný. Nikdy nezapomenem!!