Cuy

autor článku: Bellis

Plemeno cuy pochází (stejně jako všechna morčata) z Jižní Ameriky, kde se dodnes chová jako hospodářské zvíře. Jeho tělesná váha se pohybuje od 1800g do 2500g. Je tedy doslova dvojnásobné, než klasická morčata a je značně náročnější na prostor. Ubikace pro jedno morčátko cuy by měla mít minimálně 100 x 50 cm, ale čím větší, tím lepší.

Nejvýraznějším znakem tohoto plemene je tedy velikost. Podle standardu by měl mít výstavní cuy hmotnost více jak 2000g. Za váhu 1800g - 2000g je srážka 1 bodu, při nižší váze než je 1800g je morče diskvalifikováno. První cuyíci, co jsem měla čest vidět, vážili o dost méně, ale postupem času se díky práci nejednoho chovatele dostali na potřebnou výstavní váhu.

Plemeno cuy může být kombinováno se všemi uznanými druhy plemen i barev. Jediným rozdílem ve standardu je u plemene cuy rozeta, u kterého jsou požadovány pouze 4 bezchybné rozety na těle. Asi nejběžnější je cuy hladké, nebo cuy crested. To jsou také plemena, která jsou nejčastěji chována na farmách v Americe. Tyto farmy bývají hodně velké, morčata zde chovají v popsaných ohradách o velikosti 2x2 metry. Nenaleznete zde tmavě pigmentovaná morčata, chovají se pouze světle zbarvená. Místní morčata jsou buď určená k dalšímu odchovu mláďat, nebo pro konzumaci. Morče zde není bráno jako domácí mazlíček, ale jako hospodářské zvíře např. jako na našich vesnicích králík, nebo kuře. Místní obyvatelé ale morčata uctívají, chovají se k nim s velkým respektem a láskou.

Jakmile se však cuy dostal do Evropy, čekal zde na něj zcela jiný osud. Započala éra šlechtění všemožných plemen i barev.

Bohužel si cuy s sebou často nese plašší a lekavější povahu. V rukou šlechtitelů a mazlíčkářů ještě nejsou tak dlouho, a tak jim bude ještě chvíli trvat, než se povahově střetnou s těmi našimi známými morčaty. Avšak pokud se morčeti dostatečně věnujete a zvykáte ho, je možné si ho zcela ochočit jako normální morče. Jen to může stát více trpělivosti. Také se doporučuje je chovat minimálně v páru. Jsou velmi společenští a samotu berou téměř za trest. Pokud jsou přecijen samy, o to více pak potřebují pozornost svého majitele.

Dalším znakem cuye je polydaktilie - mnohoprstost. Na první pohled trochu strašidelná, ovšem neškodná "vada". Běžné morčátko má na předních nohou 4 prsty a na zadních 3. U cuye to může být 5,6,7 a klidně i více prstů. Prst může být zcela funkční, s kostí i s drápkem. Může narůst ale i nedovyvinutý prst, který není s kostí a na noze doslova visí. Takové se doporučuje odstranit, jinak se morčátku mohou zatrhnout a hrozí tak nepěkný úraz (stačí je např. podvázat a časem odpadnou). Tyto prsty navíc se však nevyskytují u všech cuyů. I když je to genetická vada, nese se společně s rysem větší hmotnosti a tak je na výstavách tolerována.

Asi nejdůležitější pro chov cuy je nekombinovat je s normálními morčaty. Hrozí úmrtí jak mláďat, tak samice. Možná Vás napadne, že spojení větší samice s menším samcem by nemělo dělat problémy, ale opak je pravdou. Genetická výbava těchto zvířat je jiná a tak nemá smysl pokusovat. Mláďata cuyů se rodí stejně jako jiná mláďata, avšak jejich pohlavní dospělost nastává mnohem dříve. Už kolem třetího týdne se musí oddělit od matky. Jelikož jsou v této době už veliká, není to problém. Normální morčata oddělujeme až tak kolem 5-6. týdne. Posledním rozdílem v rozmnožování a asi i vůbec, je vhodnost nakrýt poprvé samici v dřívějším věku - normální morčata připouštíme nejříve po cca půl roce věku. U cuyů se připouští již kolem 4. měsíce, kdy má samice zpravidla už něco kolem 1200g.

Hmotnost: