Po poměrně dramatickém shánění samečka pro naši Ramču (tímto ještě jednou děkuji Ejce z CHS Bejbinka za ochotu půjčení krásného samečka Loreta a vyřešení tak složité situace), jsme se dočkali prvního dvoubarevnéhovrhu.  Když jsem si Ramču přivezla od Bejbinky po dvou měsících, vůbec nevypadla, že by byla nakrytá a tak jsme jen doufali. Našťěstí se březost brzy projevila a Ramča nám začala pěkně přibírat.  Pár dní před porodem byla k prasknutí. Už jsem se o ni začínala i bát. Jelikož to byla prvorodička a připuštěna byla při 800g, těsně před porodem vážila neuvěřitelných 1300 g. Tak „tlustou“ prvorodičku jsme snad ještě neměli :). Každou chvíli jsme ji sledovala a kontrolovala, když však i s břichem jedno ráno panáčkovala pro okurku, jsem si říkala, že je naprosto v pohodě. Konečně jsem se dočkala. Ráno mě vzbudilo takové divné kviknutí. Bylo 5 ráno a tak jsem si řekla, že už budu vstávat do práce a šla se rovnou na Ramču podívat. A co jsem neviděla. Pod Ramčou se schovávala ještě mokrá mimča :). Měla jsem obrovskou radost. Vypadalo to, že Ramča zrovna porodila posledního. Začala jsem je prohledávat a zjistila, že jsou dohromady čtyři. Takže odhadovaný počet se potvrdil :). Musím Ramču pochválit, protože vše zvládla na jedničku. První koho jsem objevila, byla krásná coronetka holčička s červenou hlavičkou pro mě s překvapením s poměrem, jen škoda trošku té bílé v korunce, další bylo ještě větší překvapení, jelikož se ve vrhu objevily dvě šeltie, jedna holčička a jeden kluk a jako poslední (si to dobře rozdělili :) ) nemohl chybět ještě coronetík kluk. Všichni tři v barvách červená-bílá a pěkní cvaldové. Doufám, že se všem bude dobře dařit a pěkně porostou do krásy :) (P)