U ségry (u Martiny) se rodilo jedna radost. Pořád tam byla nějaká ta mimča a tak už i já jsem chtěla mít nějaká doma. Netrvalo to dlouho a zjistila jsem, že Haida už se otvírá, takže se brzo dočkáme. Už asi týden před porodem jsem se nemohla dočkat a kontrolovala ji každý den. Byla už tak velká, že už se jen válela. I misku raději vždy převrhla, než aby si k ní stoupla. Vypadalo to srandovně. Akorát Haida se pořád k ničemu neměla :) Už jsem si myslela, že si je nechá nafurt. Když překročila váhu 1400 g a byla otevřená na víc jak prst (říkala jsem si, že z ní vypadnou samy :), tak jsem ji hlídala snad každou hodinu, co kdyby náhodou. Nakonec jsem se dočkala. Ráno než jsem šla do práce (jako vždy ležela rozvalená a já zklamaná, že opět nic) se kolem ní najednou objevilo mimčo. Tak jsem se zaradovala. Byl to klučík, který aktivně začal běhat kolem maminy. Klučík mě uhranul svýma krásnýma tmavýma očima. Bohužel, tmavá kukadla si vzala svoji daň a objevil se mu na oušku pigment. Uvidíme, snad se ztratí. Po nalezení klučíka jsem si kladla otázku, že na to jak byla tlustá, že by měla jen jedináčka? Tak jsem zkoumala dál a pod Haidou se krčila malá holčička (oproti bráškovi malá :) s červenýma očkama po mamince. Bohužel, jsem v ubikaci našla i jedno mrtvé tělíčko, už napohled bylo vidět, že bylo opravdu veliké a bylo zadušené, jelikož nemělo sundanou placentu z hlavičky. Doufám, že miminka hezky porostou a budou se mít čile k světu. (P)