Tak tomu říkám opravdové překvapení. Sedím si tak doma u počítače a najednou slyším divný zvuky. První, co mě napadlo, že nějaký morče kýchá, nebo se dáví. Všechny jsem hned začala kontrolovat a zjistila jsem, že vše jde od Keisy. Vyděsila jsem se. Byla březí a podle toho jak vypadala v porovnání s Viol, jsem si myslela, že do porodu ještě hooodně daleko, tak cca 3 týdny. A najednou vidím, jak se svíjí a pořád se stáčí. Tak jsem ji začala pozorovat, co se to děje. Měla jsem pocit, že tlačí mimčo a že ji to prostě nejde. Taky proč by mělo jít, když "měla ještě čas". Po chvilce jsem před ní viděla černý tělíčko. Rychle jsem se podívala a strhla blánu. Zjistila jsem, že šlo zadečkem. Už proto ji to asi tolik nešlo. Keisy odběhla, já se lekla, že je něco špatně. Bylo to horší, jak napínavej film. Jen co jsem malýho trošku očistila a začlo dýchat, tak jsem se stáhla. Keisy k němu přiskočila a začala rodit další. Po dlouhé době jsem viděla porod v přímém přenosu. Občas mám pocit, že je lepší přijít k hotovýmu, ikdyž jsem zas ráda, že jsem ji mohla být trošku nápomocná, protože kdyby mu začala sundávat blánu prvně ze zadečku, tak by mohlo být pozdě. Po druhým mimču, jsem si myslela, že jsme u konce. Nadšená, že jsou všichni v pořádku, jsem hned informovala sestru a známé. Po chvilce jsem ji šla zkontrolovat a koukám, že jsou celkem tři. Neskutečný. Vůbec nevím kam je schovala , když měla tak malý bříško. Po chvilce oddechu, aby si je Keisy mohla v klidu očistit a zkontrolovat, jsem netrpělivě koukala, co se nám to nakonec narodilo. Milé překvapení, že je opět ve vhru hladáček (zachráněný) a dva crestedi, z toho 2 suproví klučíci a jedna krásná holčička. Už teď jsou to pěkný cvalící. Ne nějak extra velcí, ale s pupkem . Doufám, že budou pít a pěkně porostou.