Pia byla už značně otevřená a tak jsme porod očekávali každou chvíli. Navíc byla velmi nervózní, stále se něčeho lekala, na jednom místě nevydržela moc dlouho. Pořád jsme kontrolovali, zda už není v ubikacii1 víc jedinců. Přišlo to, když jsem to čekala nejmíň :-). Brzy ráno, kolem šesté, jsem se šla vypnout budík a jen tak nahlídnout, kdyby náhodou. A ejhle, v rožku vidím sedět nádherného saténového coronetíka, a jakého obrovského. Ihned jsem se podívala, jestli někde není ještě nějaké mimčo, Pia stála opodál. Zkontrolovala jsem, zda jí nezůstalo ještě nějaké miminko v bříšku, ale naštěstí ne. Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že je to kluk jako buk. Váží neuvěřitelných 148g a vypadá jak týdenní morčátko :-). Bylo legrační sledovat jak se takový obřík učí chodit a nejde mu to. Ovšem, nenechal se moc dlouho zahanbit a už druhý den běhal a poskakoval jedna radost. Pia se o malého krásně stará, zahřívá a neustále krmí :-). Sice od něj někdy uteče, ale stačí aby drobek trochu zapískal a hned ho přijde zkontrolovat.

Velkým a milým překvapením bylo pro nás narození našeho prvního saténka. Potvrdil se tedy satén gen jak u Czertíka, tak i u Pii. Klobouk dolů, porodit takového obříka pro prvorodičku Piu určitě nebylo jednoduché. Je to šikula :-). Podoba malého s Buckym nás přímo uchvátila, je to navíc jeho vnouček, kterého jsem tak chtěla. Asi neodoláme :-).