22. 4. 09 se nám narodila další členka naší morčatárny a to bílá bezpigment modrooká merinka Ybi. Byla to vysněná holčička, kterou jsme si chtěli nechat po Deny, aby nám zůstal rod po Kiki - Deny a Dicky :-). Jen co jsme zjistili, že je to holčička, bylo jasno. Musela zůstat doma. Ybi je jako jedináček ybi opravdu velké mimčo a roste neuvěřitelnou rychlostí. Alespoň je vidět, že jí chutná a že je zdravá :-)

Hned jak jsme se dostala na svět, začala jsem zjišťovat, jak je to venku fajn :-). Mám super mámu, která se o mě stará a hlavně mě nechává pít to výborný mlíčko. Takhle jsem si to vždycky představovala. A je s ní sranda. Chvilku mě trvalo, než jsem se rozkoukala, ale pak sem zjistila, na co že to mám ty čtyři nohy a kolik se dá s nimi užít legrace. Máma mi je vzorem. Občas mi ale uteče někam nahoru. Tuším, že je tam nějaká stříška, nebo plošina, nebo prostě něco. Vždycky na chvilku zmizí a tak jí volám a volám. Obvykle mě ale nenechá dlouho čekat a kde nic tu nic, ale pak se zase objeví. A to mám pak hrooznou radost. Dostáváme takový zelený cosi. Hrozně to voní a tak jsem to už první den zkoušela - jako máma - žvýkat. Moc velký úspěch to ale nebyl. Ale každým dnem jsem se zlepšovala a dnes už se s tím nepárám a papám, stejně jako máma. Jsme prostě správná dvojka. Nedávno jsem byla poprvé venku. Bylo to tam takové jiné, foukal vítr, byl tam jiný hluk a tak. Ale toho místa a tolik zeleného! Úplný ráj. A jak se tam dá běhat, to je něco. Doufám, že zas někdy zajdem :-)

V únoru 2014 nás bohužel Ybi opustila v bez dvou měsíců nedožitých pěti letech :( Již delší dobu však jevila známky stárnutí, ale až do konce byla aktivní a s chutí k jídlu, takže její odchod byl i tak nečekaný. Bude se mi po Ybi moc stýskat, byla u nás už jako jediná bílá kudrnka a byla zkrátka úžasná ..