Tak toto je Áďa. Áďa je krémové merino SG. Má tmavé oči a narodila se 23.6.2003 Faťule a Buckymu :). Je to takovej rarášek. Když ji pustíme na zem skotačí spolu s Faťou a Bubuškou. Je moc fajn. Její nejoblíbenější jídlo je okurek. Je to velikej mazel :-)

Jak to všechno začalo? Vlastně jsem se tu narodila. Bylaada jsem dlouho schovaná  v bříšku Faťuly. A pak najednou přišel den, kdy jsem měla vyjít na svět. A huráá. Už jsem venku. Když přišla panička, byla z nás úplně mimo. Já jsem ji trochu vystrašila, protože zrovna když přišla, jsem ležela jak mrtvolka na zádech. Pak jsem se však za chvilku obrátila a začala jsem se rozkoukávat. Můj bratříček byl o něco zvědavější, ale já jsem ho za chvíli dohnala. Najednou nám vzali boudičku, kde jsme se narodili. To jsme měli rádi, protože jsme se mohli pořádně proběhnout a pak zalízt zpět do boudičky a pochrupovat. O pár dní později jsme chodili spávat už i před boudičku. Když mě první den zvážili, měla jsem 100 gramů. A jak dny utíkali, Ťulda, můj bráška musel jít za tatínkem, protože už to byl prostě chlap. No a já jsem zůstala s maminkou sama, ale vůbec nám to nevadilo. Pak se o hodně dní později Ťulda odstěhoval k paničky kamarádce. No a já zůstala. Panička si mě přímo vykecala a to doslova. Tak nějak jsme si na sebe zvykli a tak jsem tu zůstala spolu s Bubuškou a Faťou. Vlastně jsme se s Bubuškou museli nejprve skamarádit, protože je to pořádná dračice, ale nakonec jsme si ji skamarádili. No a teď jsme spolu v jednom příbytku. Skoro každý den běháme po pokoji a panička nás učí všelijakým kouskům, což nás baví, protože za to dostaneme nějakou dobrotu.

Prosinec 2007 - Nejvíce z nenadání zemřela naše "slečna" Áďa Bellis. Bylo to pro nás velmi smutné překvapení. Když jsme ráno všem dávali snídani, Aďa si pro ni už nepřišla. Bude nám strašně moc chybět :-(